Do tří let žil v osadě, poté se rodina přestěhovala do bytovky přímo v obci Hanušovce. V roce 1973, kdy chodil do sedmé třídy základní školy, se rodina přestěhovala za prací do Čech, kam otec jako stavební dělník do té doby pravidelně jezdil. Nejprve se rodina usadila u příbuzných v Ústí nad Labem, po dvou letech se přestěhovala do Benátek nad Jizerou, kde Ladislav Husák žije dodnes. Jelikož jeho matka zemřela, když mu bylo sedm let, nastoupil hned po základní škole do benáteckého závodu Karbo, aby otci a nevlastní matce pomohl uživit početnou rodinu. Pochází z deseti dětí. Velký vliv na Ladislava Husáka měl jeho otec, člen partyzánské skupiny Čapájev, byl zajat a část druhé světové války vězněn v německých koncentračních táborech Buchenwald a Mauthausen, odkud se mu krátce před jejím koncem podařilo uprchnout. Ladislav Husák vystřídal celou řadu dělnických profesí. Od roku 1993 pracoval v mladoboleslavské automobilce Škoda. Po změně režimu se rozhodl doplnit si při zaměstnání vzdělání a nastoupil na Evangelickou akademii v Praze, kterou v roce 2002 dokončil maturitou. Při práci později působil dva roky při Obecním úřadě v Brodcích jako terénní sociální pracovník, v roce 2005 potom v Mladé Boleslavi spoluzaložil občanské sdružení Jekhetaňi luma (Společný svět), které se zaměřuje na práci s dětmi a pomáhá také formou občanské poradny potřebným s řešením jejich existenčních problémů. Psát začal už v patnácti letech, a to dobrodružnou literaturu inspirovanou jeho oblíbenými autory jako například Karel May nebo Mirko Pašek. Postupně se zabýval i jinými literárními žánry českých a světových autorů. Postupem času se zaměřil především na filozofii a historii, o které se ve volném čase zajímá již desítky let. V poslední době se také zabývá starověkou historií Romů. K psaní se na chvíli vrátil po dvaceti letech, kdy pro své děti složil na čtyřicet básní. Před pěti lety pak napsal takzvaně do šuplíku knihu o původu Romů. Nyní pracuje na knize na téma vztahu krize současného světa a náboženství. Novela Žurka (Kher, 2014) je jeho knižním debutem. Poprvé publikoval v roce 1998 ve sborníku Romano džaniben za podpory Mileny Hübschmannové, se kterou často o různých teoriích původu Romů diskutoval, fejeton o sebevědomí Romů. Dnes přispívá do Benáteckého zpravodaje, kde píše o vzájemném soužití nebo aktuálních tématech. Píše výhradně česky, přestože je jeho mateřštinou romština. Nejraději ve volném čase věnuje psaní literatury faktu.
Foto: Lukáš Houdek
