Lacková, Elena

Elena Lacková je nejstarší romskou spisovatelkou v prostoru bývalého Československa. Narodila se a vyrůstala v romské osadě na východním Slovensku. V roce 1947 napsala (ve slovenštině) svou první divadelní hru Horiaci cigánský tábor, v níž reflektovala perzekuci Romů za války na Slovensku. Hru nastudovala s ochotnickým souborem sestaveným z okruhu rodiny a přátel a úspěšně s ní po dva roky účinkovali po celém východním Slovensku a také v západních Čechách. Díky těmto svým aktivitám se stala jednou z romských aktivistek využívaným pro práci s cikánským obyvatelstvem. Absolvovala internátní osvětové kurzy, působila jako osvětová inspektorka KNV v Prešově a v této činnosti pokračovala až do penze. Ve svých 50 letech (už jako babička devíti vnoučat) promovala na FFUK, kde vystudovala obor osvěty a novinářství. Publikovala v prvních sbornících romské literatury. Ke své literární tvorbě se vrátila po odchodu do důchodu v roce 1980. Psala slovensky a romsky různé žánry: verše, balady, povídky, pohádky i jednoaktovky ze života Romů. Publikovala v celé řadě romských časopisů (Romano ľil, Romano nevo ľil, Amaro lav, Lačho lav aj.) Rozhlasové ztvárnění legendy Žužika (1988, r. Josef Melč) bylo hodnoceno jako jedna z nejzdařilejších adaptací roku a získalo prestižní cenu Prix Bohemia. Lacková ovšem nejvíce proslula svým barvitým životopisným vyprávěním Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou (Triáda 1997), které vzniklo v úzké spolupráci s romistkou Milenou Hübschmannovou.