Judita Horváthová (1985) se sice veřejnosti představuje poprvé, ale v oblasti literatury není žádná začátečnice. Je autorkou třinácti nepublikovaných románů, které po dokončení vždy vytiskne, sváže a nechá kolovat mezi rodinou a přáteli na Jihlavsku. Do šuplíku píše od svých jedenácti let, ale snem spisovatelky se základním vzděláním a praxí v dělnických profesích je vidět své knihy na pultech knihkupectví.
Vždy ráda četla; ke psaní románů pro ženy ji přivedla sbírka harlequinů její babičky, jejichž důvěrná znalost a ovládnutí vypravěčských principů je na příbězích znát. Judita Horváthová s přítelem vychovává syna; na partnerův popud se nyní psaní věnuje soustředěně a s vidinou, že si jejího nesporného talentu všimne některé z nakladatelství romantických knížek nejen pro ženy.