Stanislava Miková pochází ze slavného rodu Giňových a Mikových, kteří do Rokycan, kde se narodila, přišli po válce ze Slovenska. Vystudovala obor předškolní a mimoškolní pedagogika na Střední pedagogické škole v Berouně, v komunitním centru doučovala a vedla výtvarné kroužky, vyučovala romštinu, pracovala v praktické škole v Berouně jako asistentka pro sociálně znevýhodněné děti, v současnosti na ZŠ ve Králově Dvoře-Počáply jako vychovatelka, podílela se na projektu Paměť Romů jako tazatelka pamětníků.
Píše převážně v romštině. Svou tvorbu uveřejnila ve sborníku Romano džaniben (povídka Šov berš / Šest roků), v časopisu Romano voďi, na serveru Romea.cz, atd. V knižním souboru O mulo! Povídky o duchách zemřelých (Kher, 2019) byla otištěna její povídka Porušený slib. Ve vánoční literární příloze týdeníku Respekt (2019) jí vyšla povídka s názvem 1989. Péčí nakladatelství Kher a Meander (2024) a na motivy pohádky Matěje Šarköziho vyšlo romsko-české leporelo Tade jandre / Vařená vejce, které Miková pro nejmenší posluchače romsky převyprávěla.
Je členkou Klubu romských autorů Paramisara pod záštitou organizace Slovo 21, v současné době pracuje na cyklu povídek o šestileté Janičce, který zasadila do období po roce 1990 a na románu mapujícím rodinnou historii, jenž před svou smrtí začal psát její dědeček, spisovatel Andrej Giňa.
Foto: Petr zewlakk Vrabec
