O tvůrčím procesu, činnosti v Asociaci romských žen Rokycany i emigraci do Velké Británie mluví pro web HateFree autorka románu AMEN Ilona Ferková. V rozhovoru s Renou Horvátovou popisuje krásu uvolněných šedesátých let v Československu i pro Romy složité období let devadesátých.
V rozhovoru s autorkou knihy AMEN Ilonou Ferkovou se mimo jiné dočtete:
Co se skrývá za odkazem vaší nejnovější knihy AMEN?
Román představuje příběh čtyř kamarádek, které se znají od dětství. Název knihy je akronym vytvořený z iniciál jejich jmen, přičemž místo Ilony je zde Anička. Anička je vůbec unikátní postava složená ze sedmi různých osobností, inspirovaná dívkami, které jsem poznala v šedesátých letech. V té době mi bylo deset let a moje sestra měla kamarádky, kterým bylo patnáct nebo šestnáct let. Musela mě s sebou brát všude, a tak jsem poslouchala jejich rozhovory. Tato zkušenost mě inspirovala k vytvoření postavy cílevědomé Aničky. Jedna z kamarádek mé sestry byla opravdu taková, studovala hotelovou školu, pak odjela do Německa, kde nějakou dobu žila, a dnes vlastní cukrárnu v Praze.
Co vás přivedlo na nápad napsat zrovna dívčí román?
Může za to workshop na jedné základní praktické škole v Praze o romské kultuře a literatuře. Měla jsem během něj příležitost číst dětem svou povídku v češtině i romštině. Po přečtení jsem se zeptala na jejich dojmy. Dvě žačky z osmé třídy se přihlásily a odpověděly mi, že se jim to nelíbí, protože jsou to spíše povídky pro starší a ony by raději četly něco pro mladé. Chtěly číst příběhy, které jsou dobrodružné, vtipné a kde se objevují postavy v jejich věku. Uznala jsem, že už bylo dost chudoby, sociálního vyloučení, slovenských osad a potíží dospělých, a zkusila jsem napsat právě takový příběh, o jakém ta dívka mluvila. Tato zkušenost mi ukázala, jak důležité je naslouchat svým čtenářům a čtenářkám. Tento proces byl pro mě velmi obohacující a naučil mě, že je důležité být otevřený novým nápadům a inspiracím. A podobný přístup zaujalo k nápadu i mé domovské nakladatelství Kher, kde kniha nakonec teď na podzim vyšla.
Kniha se odehrává v 60. letech minulého století. Proč?
Jde o jedno z nejkrásnějších období mého života. Dospívání jsem prožila právě v té době. Nešlo jen o módu a rokenrol, ale tehdy vznikla také skupina mého strýce Andriše Sekce, která se později přejmenovala na Rytmus 86. Klasickou cimbálovku vystřídala moderní hudba, byl to přelom v romské hudbě. Romové začali poslouchat Beatles, hráli jejich hity. S odstupem času hodnotím šedesátá léta jako unikátní období. Byla to doba uvolňování politického a kulturního života v tehdejším komunismem přiškrceném Československu a vyvrcholila pražským jarem v roce 1968. Tyto dramatické události ovlivnily osudy mnoha lidí, včetně hlavních hrdinek příběhu. Vybavuji si, že se vyrojila nová hnutí, jako byli hippies, Klub angažovaných nestraníků, Hnutí revoluční mládeže, studenti, feministky, pacifisté a další, kteří chtěli změnit svět k lepšímu a snili o lepším životě. A o tom sní i protagonistky mého příběhu.
Jaké byly nejtěžší momenty při psaní vaší knihy?
Jednoznačně poslední kapitola mé knihy… Abych řekla pravdu, byla pro mě nesmírně emotivním zážitkem. Během psaní se mi místy třásly ruce a málem jsem to vzdala a vrátila se ke svému původnímu plánu. Naštěstí mě moje editorka Karolína Ryvolová povzbudila a podpořila mě. Moje sestra, která byla se mnou během psaní knihy často, se mi divila, proč to tak prožívám. Nakonec jsem to zvládla dokončit. Musela jsem se k tomu vracet každou hodinu a vždy napsat jen malý kousek. Tato kapitola mi tedy zabrala nejvíce času ze všech kapitol. Ale jsem přesvědčená, že to stálo za to.
Celý článek najdete na webu HateFree.cz, autorka: Rena Horvátová - zde
