Eliášová, Irena

Narodila se v romské osadě v obci Nová Dedina na jihozápadním Slovensku. Do svých deseti let žila v osadě, pak se rodina přestěhovala do Chrastavy u Liberce. Základní školu navštěvovala na Slovensku i v Čechách, protože na jaře rodiče odjížděli do Čech za prací a na podzim se vraceli zase domů na Slovensko. Eliášová proto navštěvovala českou i slovenskou základní školu, a tak jí není cizí vyjadřovat se vedle češtiny a romštiny i slovensky. Sen o studiu se mladé dívce nesplnil, namísto toho musela vypomáhat rodičům se živobytím a po celý život pak pracovala jako dělnice. V Liberci, kde pracovala v textilní továrně, žila 30 let, , nyní je v předčasném důchodu a žije s manželem u syna v Mimoni. Od mládí se věnuje psaní, ještě na Slovensku jí vyšlo několik povídek a básní v časopise Svět socialismu. V roce 1993 v Liberci založila dětský romský soubor písní a tanců, kde se mimo jiné hrály i její autorské scénky. V roce 2007 byla oceněna Obcí spisovatelů v literární výzvě na téma Cikáni – Romové, a úryvek chystané knihy byl zařazen do knihy vítězných textů romských a neromských autorů Devla, devla! V roce 2008 vyšla avizovaná kniha Naše osada s podtitulem Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů. Její povídka se stala součástí 7. sborníku Kalmanachu vydávaného Kruhem libereckých autorů (sdružení spisovatelů spjatých s libereckým regionem). Dlouhodobě se podílela na náplni romského dětského časopisu Kereka, stále píše komentáře pro Liberecký deník a nyní spolupracuje s Romano hangos, kam píše své črty a povídky. V roce 2013 vydal Kher v elektronické podobě její milostnou novelu Listopad. Na popud romistů vůbec poprvé v romštině napsala novelu Slunce zapadá už ráno ve stejnojmenném Sborníku současné ženské romské prózy (Knihovna Václava Havla, 2014). Publikovala také v e-knize vzpomínkových povídek romských autorů Moji milí (Kher, 2014), Krajská vědecká knihovna v Liberci v roce 2015 vydala její dvě pohádky pod názvem Chci se vrátit do pohádky. V roce 2019 vydala historický román E jag preačhiľa te labol / Oheň přestal plápolat (Lampa, z. s.). Mezitím zaznamenává úsměvné, až groteskní momentky z vlastního života uveřejňované nejčastěji internetovým nakladatelstvím KHER. Od roku 2008 je členkou Obce spisovatelů. Její povídka Samodruhá vyšla v knize O mulo! Povídky o duchách zemřelých (Kher, 2019) a povídka Můj dědeček ve sbírce Všude samá krása (Kher, 2021).